Jdi na obsah Jdi na menu
 


HISTORIE KOŽELUŽNY VE VELKÉM MEZIŘÍČÍ

   HISTORIE   KOŽELUŽNY

    ve  Velkém  Meziříčí

 

kozeluzna-vm.jpg

      Kdysi dávná dominanta města. Dnes už na tomto místě koželužna

      ve  Velkém  Meziříčí  nestojí. Byla srovnána se zemí.  

 

Zakladatelelem  koželužny fy. Antonín Jelínek a syn  ve Velkém Meziříčí

byl  Antonín  Jelínek , který  zahájil  výrobu ve vlastní koželužské  dílně

v září roku 1863.V roce1893 začal  tehdy jako první  v Evropě ve Velkém

Meziříčí  zpracovávat  surové kůže z telat tedy  teletiny , později koziny

a jehnětiny. Už tehdy  používal technologii  činění chromočiněním a dále

přírodními  třísly  jako  byl  extrakt ze  smrkové  kůry  a  jiných vzácných

plodů a kůr vzácných cizokrajných stromů. 

Po  únoru 1948  byl  závod  znárodněn a  začleněn  do  n.p. DEKVA

BRNO.

Dnem 10.5.1948 byla koželužna ve Velkém  Meziříčí sloučena  se

závodem v Třebíči , DEKVA a  s  n.p. SVIT - Borovina.

Od 1.7.1950 byl závod Velké Meziříčí, tedy koželužna začleněna pod

n.p. Závody Antonína Zápotockého v Jaroměři.

Od roku1960 byla koželužna ve Vel. Meziříčí pod n.p. SVIT Gottwaldov.

Koželužna vyráběla 70 % podšívkových  úsní z vepřovic  technologií 

chromočinění v kombinaci se syntetickými  tříslivy  a 30 % vrchových

úsní pro největší obuvnické giganty  jako  byl  SVIT  Gottwaldov , 

SÁZAVAN  ZRUČ  nad  Sázavou , ZGK  Třebíč - Borovina.  Mimo

jiné koželužna zpracovávala jako  jediná v tehdejším Československu

usně  z  koní. Surové  koňské kůže se  dovážely ze  Skandinávie  tedy 

Švédsko , Finsko ,  Norsko  a dále  z  Německa , Belgie a také velké

množství z  Mongolska.

Vše bylo zpraováváno  technologií  chromočinění v  komb. se syntetikou.

Úsně  z konin se zpracovávaly převážně  v  BOTANĚ  Skuteč  na sport.

obuv  ( sálovky , botasky )  a také v Gale  Prostějov  na  sportovní míče ,

tlumoky a pouzdra na různé sportovní potřeby.

Od 1.10.1991  projevil  s. p.  GALA  Prostějov  o  koželužnu  velký  zájem

vzhledem k velkému rozvoji výroby  a  proto přešla koželužna jako závod

pod  GALU  Prostějov. Koželužna nadále  plně zásobovala současně 

obuvnický  podnik  SVIT  Gottwaldov , ZGK Třebíč v  Borovině ,  Zruč

nad  Sázavou  a  BOTANU  SKUTEČ  ve  Skutči.

Výroba  v roce 1990  dovršila   maximum, kdy zpracovávala   14 až 15

tun  vepřovicových  krupónů  denně, ano čtete  dobře  denně , což  bylo

pro představu  na  počet 4 500 až 5 000 kusů krupónů denně.Současně

denně koželužna  zpracovávala k  tomuto množství  ještě  12  tun  býčin

těžké váhové  třídy  50 až 55  kg hmotnosti na 1 kus  stažené  kůže  z

býka. Vše bylo zpracováváno ze  suroviny tedy velmi velká ekologická

zátěž  na tuky v odpadních  vodách , vysoké  BSK , solnost , obsah

bílkovin, velký obsah třímocného chromu , sirníku sodného , vápna atd.

Je  jasné , že vzhledem k vysokým nákladům  čištění  odpadních vod

tedy  velká  spotřeba  tech. vody, dále energetická náročnost  a také

v neposlední řadě vzrůstající ceny surovin atd.,nemohla výroba nadále

konkurovat  obrovskému dovozu úsní z  Asijských  zemí.Velké množství

úsní a výrobků z úsní se začalo dovážet ve velkém i za cenu nižší

kvality. Evropský trh s obuví začala ovládat Itálie.

Maximální výroba v roce 1990 představovala  dení  výrobu  4 600

až 4 800 m2 plochy hotových úsní  což  bylo 1 163 800 m2  za rok.

Jednalo se tak o podšívkové úsně do obuvi, dále převážně vrchové

úsně pro panskou  a  dámskou obuv ale  také hlavně  pro dětskou  a

sportovní obuv , sportovní  potřeby  atd.

Od  roku 1993 se výroba redukovala z hlediska co nejmenší ekologické

zátěže  na omezenou  výrobu  ze  začíněných  polotvarů , tzv. wetblue .

Při této výrobě jak bylo  řečeno, už nebyla tak velká zátěž  na znečištění

technologické vody ale výroba  tak klesá na 30 % celk. kapacity .To mělo

za následek výrazně snížit  stav zaměstnaců. V následujících letech  a

to  v roce 1994 a 1995 je výroba na 8 až 10 % výrobní kapacity. Po

privatizaci  koželužny  firmou  JELINEK  PŘEROV s.r.o. výroba  zde

pokračovala  omezeně  za přísných  podmínek splnění  předepsaných

ekologických parametrů. Stále platí omezení pro zpracování z wetblue

za  přísných  ekologických podmínek jako  je plná separace chromu z

odpadních vod  a  další chemicko - biologické  čištění , které je velmi

nákladné .

Po privatizaci koželužny provozovala výrobu v pronájmu fy.WGM spol sro

která vzhledem k neplacení a nedodržení ekolog. podmínek dostává

28.2.1998 výpověď.Od března1998 provozuje koželužnu fy. GALLI až do

června  roku 2007.V červenci roku  2007 koželužna ve  Velkém  Meziříčí

definitivně končí.Závěrem si neodpustím říci to, že město nemělo  zájem

udržet pracovní síly v tomto závodě.Od r.1996 byla koželužna pod tlakem

ministerstva pro životní prostředí. Díky tomu, že se  podařilo  vybudovat

a spustit v  lednu  roku 2000  plynovou  kotelnu , tak  se chod  koželužny

prodloužil  téměř o 7 let a našlo tam práci cca 50 až 60  lidí.Továrna  byla

určena k demolici tak  jako  mnoho jiných  velkovýrobních objektů v této

zemi. Nesmíme také zapomínat na to, že tyto továrny, dnes  již  zastaralé

objekty dříve zajišťovaly mnoha lidem a zejména našim předkům  dobrou

a  poctivou práci.Byli to předkové i našich současných úředníků, kteří  již

tehdy pro město  svým rozvojem a bohatou  výrobou něco přinesli.

Dávno v minulosti koželužna zásobovala  město  elektr. energií z vlastní

tovární  turbíny  a  starostou  města  byl  tehdy  pan  továrník  Antonín

Jelínek.

Koželužna i mne po mnoho let žívila a proto byl skutečně žalostný pohled

na továrnu, která při demolici mizela před  očima  a  dnes  již je srovnaná

se zemí.

                                                                                                         J.Z.  

 

dem-dsc06184.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rubriky